Dnešní den byl asi nejefektivnější den, co jsem v Africe prožil. Dopoledne jsme do hřebíku probírali cenu stavby. Odpoledne jsem s biskupem řešil otázky kolem smluv, peněz a letního vyučování.
Bratři zatím mluvili s dětmi ze sirotčince a dělali fotky. Marek vzal ruce jednoho slepého chlapce a položil je na svůj vousatý obličej. Objal ho. Chlapec se ale začal hodně smát, protože nikdy necítil takové vousy a ještě tak jemné.
Ofirika se přesunula na zítra.
Moc hezky se o nás starají. Máme se dobře. Už jsem byl na velké! Bratři dosud nenašli odvahu, ale čím dál tím intenzivněji na to myslí. Zapomínáme čas i dny. Všechny zdravíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat